Rok 2020 byl i pro nás o kus jiný, než je běžné. Ze samotného kovidu jsme ani tak strach neměli, ale vnímala jsem nepříjemnou nejistotu, která souvisela s regulací běžného života. V březnu nám zrušili narozeninový víkendový pobyt v lázních, vyhodili mě z práce, následně nám zrušili jarní dovolenou, Elišce jazykový pobyt v Anglii a pak už jsme jen žili ve "strachu", že nám zruší tu letní.

Advent s velmi omezenými kontakty a ještě bez procházek na vesnické vánoční trhy bez svařáku je divný.

Třetí den kurzu: Gipfeltour

Výstup na jeden ze spousty vrcholů Kaunergratské zahrádky měl nejasné vyhlídky. Při večerním plánování naší Gipfeltour jsme debatovali o všech faktorech, které ovlivní, jak to celé nakonec dopadne... Začínám si představovat, jak asi probíhají přípravy na výstup v base campu věčně ledových hor v Himálaji a přestává se mi chtít tam jít. Na mojí nedobrodružnou duší to znělo celé nějak vážně. My jsme si, ale v teplíčku a pohodlíčku Alp udělali padesátiminutovou procházku, všecko bylo dobrý, proto jsme vybalili lana a na dvě délky lezli na kopec. Tedy vlastně jen někteří z nás. S Jáchoušem jsme se rozhodli vylézt na vrchol cestou jednodušší, bez lana. Otík s Eliškou to vzali přes horský hřeben s atrakcí roztřesených nohou.

O Vánocích jsme dali hlavy dohromady a rozhodli se, že si po dlouhé době koupíme dovolenou. Tedy přesněji řečeno základní kurz vysokohorské turistiky. Tu a tam se nám v horách stane, že narazíme na nějaké nepříjemné místo, kde by bylo možná dobré jištění. Naučit se zacházet s lanem se může hodit jak dětem, i nám... (Jestli ho budeme někde nosit, že...) A co se dětí týče, nejraději by byly v lanovém centru každý den, takže je zajímá všechno, kde jsou skály a jakékoli železo...

Červen je v Německu měsícem prodloužených víkendů a my si každý rok snažíme jeden urvat na kola. Auto zůstává doma a tu a tam se kousek posuneme mašinkou. Letos nás cyklostezky vedly do univerzitního městečka Giessen, konkrétně do muzea matematiky.

Moji milí, často myslíme na spoustu našich přátel, kteří jsou rozsypaní po světě. Občas se zadaří vyměnit si pár řádek, jak se daří v týhle divný době, napište nám! Budeme moc rádi...

Jakoby měla Eliška čarodějné schopnosti. Loni touhle dobou napsala příběh o vánočním stromečku, který nikdo nechtěl, jenže se z něj stal nakonec hrdina, protože zachránil Vánoce jedné uprchlické rodině... Letos jsem zachytila v novinách článek o vandalismu, který zasáhl lesní školku v Treisbergu. Někdo tam vlezl dírou v plotě a více než 200 jedlím uřezal špičky. Hned jsme si řekli, stejně jako spousta dalších lidí, že si klidně takový zmrzačený vánoční stromek pořídíme (uřízneme) a dopřejeme mu i přes nepřízeň osudu důstojnou životní misi.