Tlapčiny pavučiny Pavouk tlapkáč Tlapčiny pavučiny
Tlapčiny pavučiny
 
  • Novinky
  • E-čítárna
  • Prťata
  • Německo
  • Na zub
  • Japonsko
  • Kanada
  • Amerika
  • O mně
  • Krajky
  • Tkaní
  • Belgie
  • Kontakt
  •  
     
     

    Japonsko 2025
    Splněný sen: S dětmi v Japonsku - Tokio

    Nepatřím mezi snílky, jsem spíše tvor racionální. Přesto jsem chodila tímto světem s velikým snem: Vzít jednou děti do Japonska. A jak říkal Viktor Hugo: „Život je čekání na to, kdy se sny změní ve skutečnost.“ Jasně, že na to musí být děti "dost velké", "aby z toho měly rozum." Navíc se rok za rokem kupí důvody, proč to zase odložit, až jednou příjde den, kdy to odkládat není kam. Nejstarší dítě má maturitu na krku a vám dojde, že je to teď nebo nikdy. Koupili jsme letenky na podzimní prázdniny, napsali japonským rodičům a kámošce Chi-Chi.

    V Praze na hlaváku jsem si koupila ještě teplou knížku mojí učitelky Denisy Vostré Japonskou krajinou a kulturou a začla snít. Hrozně se mi knížka líbila, jelikož je proložená postřehy Joe Hlouchy a dalších ze začátku 20. století. Doba Japonsko navštívit je momentálně nevhodná. Podobně jako jiné destinace má i Japonsko těžkou hlavu z overturismu, což jsem se snažila zohlednit v plánování naší cesty. Dozvěděla jsem se od dětí, že je Japonska plný instagram a vlastně netuším, jestli se potkává jejich virtuální obraz téhle země s tím, který jsem jim chtěla předat já.

    Po krátké návštěvě Bangkoku, kde jsme ochutnali durian a kokosovou vodu jsme si vystáli na letišti frontu na razítko do pasu spolu s držiteli pasů všech možných barev. Další kroky nás vedly k okénku JR EAST, kde jsme si vyzvedli JR Passy na šinkansen (Týdenní stál přesně tolik, kolik minule 14tidenní) a Welcome Suicu na místní dopravu, která se dá použít na placení v konbini nebo automatu s pitím. Přecházel mi zrak, jak se cestování zjednodušilo... Tokio je plné nápisů v latince a googlemaps vám řeknou dokonce do kterého vagonu si máte nastoupit, aby byl váš přestup nejkratší. Dokonce umí zobrazit několik podzemních podlaží. Jáchym si to děsně užíval a všude nás vodil a testoval, co šlo. Já byla nadšená, že nejsem vedoucí zájezdu. Při vstupu do dopravního prostředku se pípneš suikou na vstup, u výstupu se odpípneš, jízdné se odečte. Japonské slovíčko pohodlný se řekne benri, to si pamatujte!

    Tokio není úplně místem pro plánování na poslední chvíli, proto jsme si ještě doma zarezervovali vstup na západ slunce na Tokio Tower a na výstavu Team lab planets. Kromě toho chtěli moji piloti vidět válečné zero ve válečném muzeu Júšúkan. Jáchym se chtěl projít na Šibuji po Scramble Crossing a Eliška se těšila na věrného psa Hačika.

    Dětská přání byla splněna, kromě toho jsme bloumali po městě a navštívili, co bylo pod nosem. Tu svatyni, chrám či vyhlídku. Zabavili bychom se i mnohem déle i přesto, že jsme již ve městě kde co v minulosti viděli, ale v Kórijamě na nás čekali moji rodiče...

    (ah)

    Fotogalerie


       Když vychází slunce v Zemi vycházejícího slunce...


       Celým putováním mě fascinovaly kanály. Jeden hezčí, než druhý


       Tokyo Skytree je momentálně nejvyšší vyhlídkou ve městě.


       V Tokiu jsme si zabukovali malý domeček v japonském stylu. Krásný autentický start s nabíráním sil na futonech na tatami.


       Zákoutí u svatyní mají veliké kouzlo.


       Pro mě čím odlehlejší a menší svatyně, tím kouzelnější.


       Kdesi v Tokiu :-)


       Smutné, ale důležité! Už jste někde na takovou ceduli narazili?


       Zero! Kluci se dočkali. V Muzeu jsme se pěkně zasekli. Děti překvapil japonský pohled na 2. válku. a že v čínsko japonské válce byl nasazený kanón německé výroby z Krupp.


       Svatyně Jasukuni. Navštěva státníků, víří emoce. Uctívají se zde nejen padlí hrdinové, ale i váleční zločinci. I nová premierka tu byla.


       Země kontrastů


       Už tolikrát jsem byla zklamaná, že mě ani ve snu nenapadlo, že se tentokrát dočkáme pohledu na Fudži.


       Na Tokijské věži jsme se z pohledu radovali úplně všichni, nejvíc mě ale dojaly kámošky v letech ze zapadlého japonského venkova, které byly v Tokiu podruhé v životě a z pohledu na jejich posvátnou horu měly radost neskutečnou. Doteď mi zní v uších jejich:"Kirei, sugoi, subaraší"


       Frankfurtský Mainhatten na Ntou.


       Mimoúrovňová křižovatka se tváří, jako znak velký.


       Fotogenická tokijská věž.


       Kdesi v tokijském metru.


       Kdesi v tokijském metru 2.


       Kdo si hraje nezlobí.


       Team Lab Planets


       Koho v těch orchidejích najdeš?


       Ale pozor! Nesahat!

    Ohodnocení článku

    1

     

    2

     

    3

     

    4

     

    5
    Nehlasováno

    [Diskuze k èlánku]  
    [Verze pro tisk]  
    [Doporuèit stránku e-mailem]  


    Diskuze k článku

    31.10.2025
    14:03:39
    Hanka
     
    27.10.2025
    20:38:29
    evik
     
    22.10.2025
    15:22:32
    evik
     
       

    Přidání příspěvku do diskuze:

    Vaše jméno: 
    Váš e-mail: 
    Kontrolní kód: 


    (kvuli zblbnuti spamovacich robotu prehodte poradi, zadejte nejdrive 3., 4. a 5. znak a az pote 1. a 2. znak.)
    Text příspěvku: 
    (c) 2002 by oSup