|
Japonsko 2025
Splněný sen: S dětmi v Japonsku - Nagoja
Nagoju vnímám jako popelku jihu Honšú, proto jse si ji vybrala místo přeplněného Kjóta. Chtěla jsem, co nejméně turistů a esenci starého Japonska bez udání konkrétního historického období. Při rešerši se mi zatajil dech, když jsem narazila na Arimatsu a jeho tradici šibori. Příště, špatný doprovod. Místo toho jsme si naplánovali návštěvu malého městečka Taketojo, které si vysloužilo slávu výrobou sojovky, tamari a misa. Je zde posledních pět kvasíren a jdou dobře poznat po čuchu.
Moc se nám líbilo i malebné muzeum, kam jsme nakoukli, jak jsme posléze zjistili mimo otevírací dobu. Nechali jsme se ukolébat otevíračkou na googlemapách, která nesouhlasí. Otevřeno je jen přes týden. Dodnes nevíme, jestli nechal otevřeno nějaký dělník, který si odskočil zrovna na polední pauzu, nebo jestli počítají s podobnými zoufalci, co přijedou přes půl světa a nakonec odcházejí šťastní. Nebo nám to domluvilo božstvo kami, které doprovázelo naše kroky? Jsme vděční, že jsme mohli nakouknout a vy vyražte raději v týdnu.
Atmosféra městečka byla poklidná a přívětivá. Bloumali jsme si mezi chrámy a svatyněmi a nevzpomínám si, že bychom někoho, kde potkali. Sojovková čtvrť má nádech období Edo a věřím, že se do ní teleportujeme u každého vaření s tamějšími produkty. Krásný historický dům nás vtáhl dovnitř. Na první pohled se tvářil jako bezobaláč, omlouvali jsme se, že jen nakoukneme, zvažovali, zda pořídit nori drť a nakonec jsme si dali stejně kafíčko " o ré", což je na rozdíl od kapučína často k mání! A bacha! Když půjdete do kavárny, musíte včas křičet, že chcete "hotto", jinak dostanete automaticky ledové. Konečně jsem pochopila, proč jsou Japonci mistři na cold brew.
Chtěli jsme si projít i čtyřkilometrovou stezku na počest japonského hrdiny Urašima Taróa, který odsud pochází, ale vždycky nás zaskočí, jak se v Japonsku brzy stmívá. Příště! Vy si ale můžete pohádku pustit na
YouTube
Vzhledem k tomu, že se náš pobyt blížil půlce, přišlo na přetřes téma plnění přání a my dospěláci měli hodinku na smíření se s večeří v running suši. Večer nás ještě čekala návštěva Jodobaši Kamera: tedy obchoďáku s elektronikou. Jáchym si pořídil sklíčko a já šňůrku na mobil. Když si na to vzpomenu, jdou mi ty vtíravé melodie hlavou ještě teď. Jak tam lidi můžou pracovat nechápu. Zešílela bych. Japonsko je "urusai"
Druhý den jsme si už lidí i turistů užili. Den jsme začali ve vědeckém muzeu, kde se nám moc líbilo. V jeho útrobách je i největší planetárium na světě, tam ale musí mít člověk lístky dopředu, tak jsme zůstali za jeho branou. Při vstupu jsme dostali letáček s programem a zaujala nás místnost elektřiny, kam mohlo vstoupit pouze 50 lidí na bázi kdo dřív příjde,... Už jsme tu týden, tak hurá včas do fonty! No a jestli jste zvědaví, co nám tam ukazovali, tak vydržte na konec atmoškového videa z Nagoji.
Cestou z muzea jsme narazili na buddhistický chrám Ósu Kannon ze 14. století, kde bydlí spousta slavných manuskriptů, jako třeba kronika Kodžiki. Na nádvoří se muzicírovalo a tančilo a ve všech okolních ulicích sálalo bujaré veselí. Původně jsme chtěli na nádraží projít nákupní uličkou Ósu Šotengai, začalo se to tam, ale hemžit gejšami a vše bylo v mžiku ucpané. Japonci si slavnosti užívat umí a my je nechtěli rušit a vydali se oklikou směrem k druhé nejdůležitější šintoistické svatyni v Japonsku.
Ve svatyni Acuta, která byla založena kolem prvního století našeho letopočtu, ale zmiňují ji už první kroniky Kodžiky i Nihonšoki, jsme měli štěstí i na svatbu. K obědu nám děti vybrali jakožto lokální pokrm Kišimen udon. Rýže se sojovkou došla, tak si dal Otík čajovou zmrzku a byl spokojený. Poslední zastávkou před odjezdem do Hirošimy bylo knihkupectví, které je prý navržené na jedno z deseti nejkrásnějších na světě. Tak držíme palce.
(ah)
| Fotogalerie |
To ticho...
|
Ten klid...
|
Ta zákoutí...
|
Stýskalo se mi.
|
Nevšední všednost...
|
Střet s realitou všedního dne.
|
Prchavý moment krásy.
|
Rituální očista před svtyní.
|
Destičky ema ve svatyni.
|
|
|
|
Sojovkárnové muzeum v Taketoyo.
|
|
|
Ochrana bohů Kami je třeba všude možně a v dřevěné čtvrti obzvlášť.
|
Tady mají dneska otevřeno!
|
|
|
Těško popsat atmosféru téhle kavárny a japonské předzahrádky...
|
|
|
Kaki.
|
V takových soudcích se kvasí sojové boby.
|
Návod na výrobu.
|
|
|
|
|
Běžící suši! To je radosti.
|
|
Skříňky ve vědeckém muzeu nás pobavily.
|
Elektrika, baby!
|
Nikdy jsem si nespojovala palmy s Japonskem.
|
Chrám Ósu Kannon.
|
|
|
Nákupní ulice Ósu Šotengai.
|
|
Svatyně Acuta.
|
Posvátný strom.
|
|
|
Nagojský Kišimen udon.
|
Nevšední nagojské knihkupectví Cutaja
|
V Jaonsku jsou na nádražích všude zamykací skříňky v dostatečném množství. Je to paráda vědět, že si můžeme kdykoliv bez starostí bágle odložit.
|
|
