|
Japonsko 2025
Splněný sen: S dětmi v Japonsku - Hirošima
Když jsem dostal befél napsat pár vět o Hirošimě, řekl jsem si, že si to trošku zjednoduším, hodím sem odkaz na starý článek, jak jsme tu byli v roce 2010 a řeknu, že se od té doby nic nezměnilo. Bohužel, jednak jsem žádný článek o Hirošimě nenašel (pěkně jsme ty raporty tehdá odbyli), druhak se naše výprava rozrostla o další dva (skoro) dospěláky, takže jsme tentokrát, třeťak, Hirošimu chtě nechtě nasákli přeci jen docela jinak než tehdá.
Jediná konstanta je, že jsme i tentokrát pro Hirošimu naplánovali jen krátký průlet. Byť to tentokrát bylo s jedním přespáním. Až je mi to líto - když se v Hirošimě člověk rozhlédne kolem dokola, ze třech stran strmé, zelené a dobrodružství slibující kopce, na jihu přístav a teplé moře. Město doslova rozčtvrcené několika rameny řeky Óta. Člověk by se zde a v blízkém okolí zcela jistě dosyta vyblbnul, i kdyby zde spočinul třeba týden.
Do toho nejsterilnějšího hotelu z těch nejvíc sterilních (řetězec LiVEMAX) jsme dorazili relativně pozdě večer, takže nám ani moc nevadilo, že v rodinném pokoji se dvěmi na sebe naraženými dvojpostelemi kromě těch dvou dvojpostelí není vubec nic, natož nějaké to místo na zavazadla či alespon metr-dva čtvereční životního prostoru. Navíc jsme hned po příjezdu vyvinuli strategický plán, z hotelu zmizet co nejdřív a vydat se do Muzea míru už na půl osmou ranní, takže jsme se navzájem ani nestihli pošlapat. Zní to asi malinko šíleně - vyrazit do muzea na 7:30 - ale byl to jediný časový slot, který ještě šel zarezervovat. To nám nicméně umožnilo si muzeum, jež prýští emocemi všemi směry, vychutnat se vším všudy a zachránilo nás to před turistickým infernem, které se během dopoledne rozvinulo naplno. Lze jen doporučit.
Po následné procházce parkem a okolo známé ruiny tehdejšího obchodního centra (od architekta Jana Letzla) jsme zakotvili v nějaké restauraci, nabízející místní specialitu Okonomiyaki. Doufám, že jsem to, jakožto naprostý gurmánský barbar uplně nepopletl. A pokud jó, tak pal čert, stejně to nikdo nepozná :-) Jen co jsme si těch nudlí na milion způsobů opět a zase dosyta užili, už jsme se museli dát na strategický ústup - šup vyzvednout batohy v hotelu (pan recepční jen skuhral něco o heavy a big, když ty bágly z kamrlíku tahal...), vyčůrat a hurá starou roztomilou hranatou tramvajkou na nádraží, kde už na nás čekal šinkansen pro přesun na Kjúšú.
(ov)
P.S.: tohle o Hirošimě napsala děcka:
Eliška: Hirošima byla jedna z highlitu nasi cesty do Japonska. Byli jsme tam bohuzel jen jeden den, ale muzeum miru bylo asi nejlepsi muzeum, ve kterem jsem kdy byla. Osobni pribehy cloveku vysvetlujou jake dopady odhozeni atomove bomby melo na mistni ihned, ale i jeste dnes. Atmosfera v muzeu a kolem pamatek je neuveritelna! Kazdemu, kdo cestuje do Japonska, bych kladla na srdce, aby aspon den stravil v Hirošimě!
Jáchym: Byli jsme jeden den v Hirošimě a navštívili jsme muzeum výbuchu atomové bomby. Do muzea jsme šli už na půl osmou, ale i tak tam bylo plno lidí. Celý zážitek byl velmi intenzivní, ale přesto i zajímavý.
| Fotogalerie |
Takhle si architekt Jan Letzel své dílo zcela jistě nepředstavoval.
|
|
Brány míru. Kéž by se jimi prošli všichni hlavouni všech zemí.
|
Objednali jsme hotel se snídaní, což znamená, že nám ráno vtiskli do ruky plastový box...
|
... který jsme s chutí zpucovali na lavičce v parku na cestě do Muzea míru.
|
Muzeum míru bylo drastické...
|
... informativní...
|
... a plné vjemů a emocí
|
Místní čmeldy se nenechaly rušit a makaly jako o život.
|
V tomto místě ve výšce 600 m nad zemí vybuchla 6.8.1945 v 8:15 atomová bomba
|
Okonomiyaki - přijde mi, že čím jižněji člověk je, tim delší název jídla před příponou -yaki. Ani snad nechci vědět, co vaří na Okinawě.
|
Potomstvo v tramvaji
|
Japonci milují sushi, sumo a Muchu.
|
|
