|
Japonsko 2025
Splněný sen: S dětmi v Japonsku- K Sakuradžimě na Kjúšú
Naše první setkání s aktivní sopkou bylo na Hokkaidu v roce 2010. Byli jsme z toho úplně paf. Už tehdá jsem myslela na moji spoluzačku karatistku Katku z pomaturitního studia japonštiny, která pobývala delší dobu v Kagošimě a o aktivní sopce Sakuradžimně mluvila, jako by to by byla ta nejobyčejnější věc na světě. Z Hirošimy je to sem 600 km a když jsme si začali doma jezdit prstem po mapě a zjistili, že se právě sem podívat můžeme, začala jsem se fakt těšit. Koneckonců jsem ve své naivitě ještě netušila, že tu v půlce října bude pořád ještě 30 stupňů a že do běžného obrazu zdejšího Japonska patří palmy.
Zarezervovali jsme si dvě noci v lázních u oceánu přímo pod Sakuradžimou na poloostově. který před nějakou tou erupcí bývával ostrovem. Dneska je spojeny s pevninou silnicí a trajektem. Život pod pulsující sopkou je super speciální. Až se tají dech. Pokud Vás zajímá, našla jsem o něm krátky dokument, na který se můžete podívat
tady.
Ohromující je i reportáž o zacházející slávě kdysi všudypřítomných lázní. I ty naše byť měly superúžasný onsen bylo vidět, že mají nejlepší roky za sebou. Vzhledem k celkovému obrázku poloostrova se dá předpokládat, že se obnovy nejspíše nedočkají. Momentálně na ostrově trvale žije kolem tří tisíc lidí a číslo stále klesá. Jáchyma fascinovalo, že se pro takovou hrstku lidí, co žijí s takovým rizikem udržuje a buduje infrastruktura.
Volný den pod čoudící sopkou jsme strávili na kole. Zaradovala jsem se, že si je můžeme půjčit přímo v lázních. Přecijen jsme bydleli od íčka deset kilometrů a měla jsem docela strach z té logistiky, abychom to stihli. Objet celý poloostrov obnáší 40km okruh po silnici kolem ostrova. Museli jsme myslet na to, že se jezdí vlevo, naštěstí tam není velký provoz. Všudypřítomný popel je třeba mít na paměti a koukat pod kola. Málem jsem se pěkně vymázla. Krajina se mění od zemědělské po hustou džungli. Pan recepční nás upozornil, ať si koupíme u přístavu v konvini určitě sváču, že tu žádné restaurace nemají otevřeno. Narazili jsme na rozkošnou kavárnu s pražírnou, kde nám ledové "cafe o ré" naservírovali do sklenic Weck, jako doma. Minuli jsme cestou dvě pláže, kde je možné zahlédnout delfíny, ovšem my neměli to štěstí, nutno dodat, že jsme neprokázali žádnou trpělivost.
Brada nám, ovšem spadla, když jsme dojeli k bráně torii, utopené v popelu z výbuchu sopky v roce 1914. Cestou nás doprovázeli ochranné bunkry a všudypřítomné cedule, kde je nejbližší záchranný bod. Fascinovaly nás i betonová koryta na svádění lávy, která vedou od sopky k moři. V jednom takovém jsme našli i pláž, kam jsme se šli večer vycachtat a vyhrabat si vlastní onsen. To našel Jáchym na instáči jako oblíbenou kratochvíli Kagošimanů. Jak si vyhrabete díru, naplní se vám hnědou teplou bublající vodou. Fascinující. Pokoušela jsem se to zachytit,
najdete na konci pohyblivých obrázků z Kjúšú.
Večer už nás čekala večeře v japonském stylu a láznění v hotelu a ráno japonská snídaně, balení a cesta autobusem (který jezdí na jaře a v úterý) do přístavu na trajekt (který pluje co dvacet minut...) Při příjezdu jsme takové štěstí neměli a byli jsme rádi za taxík, který nás do rjókanu zavezl. A já byla ráda, že jedno tágo stojí hned u trajektu a já nemusím nikam volat. Čísla jsem měla najdutá dvě. Když jsme se zapisovali ve rjókanu, poděkoval mi pan recepční, že mluvím japonsky. Působil, že dva dny nespal ze stresu, že mu přijedou Evropani. Narazili jsme na naší japonské cestě na pár míst, kde moje zapomenutá japonština opravdu přišla vhod.
V Kagošimě děti lákalo akvárium, kam jsme přišli na začátku otevíračky. Bylo příjemně prázdné a klidné. Marně přemýšlim, zda jsme tam narazili na nějaké cizince. Spíše místní třígenerační rodinky s menšimi dětmi. Expozice se zaměřovala hlavně na místní živočichy, ochranu korálů a krátkodobá výstava ukazovala živočichy s recepty, co se z nich dá uvařit. To se děsně nelíbilo Elišce.
Než jsme skočili do šinkansenu do Ósaky, čekal nás ještě Kagošima rámen k obědu a nakupování tradiční Kagošimské speciality sušené ryby Katsuobuši, kterou potřebuje Jáchym stejně jako sojovku a miso na jeho sobotní vařící dýchánky. Byť jsme nakupovali v nádražním obchůdku, pochvaloval si Jáchym, že tohle extraklasse Ware stojí zlomek ceny, co u nás.
ah
| Fotogalerie |
Kagošimské akvárium
|
Venkovní hotelová lázeň rotenburo
|
japonská snídaně ve rjókanu
|
Nafasovali jsme kola, vyrážíme!
|
Nádherné výkuky
|
Čoudící Sakuradžima
|
Oběd v konbini s luxusním výhledem
|
Veřejná tlapková termální lázeň s výhledem na záliv a Kagošimu
|
Veřejná tlapková termální lázeň s výhledem na čoudící Sakuradžimu
|
Jedno ze záchranných míst, kam se můžete schovat třeba, když Sakuradžima plive kameny.
|
|
Sakuradžima kóhí & békarí :-)
|
U nás by se řeklo klein aber fein
|
S pražičkou Fuji Royal, to mě vzalo
|
A tuze krásnou keramickou Sakuradžimou. Tohle místo bylo fakt vyňuňaný
|
On the road a v pozadí další z mnoha úkrytů
|
|
Zmíněné lávové koryto
|
Mapa nebezpečí sopky Sakuradžima
|
|
|
|
Tady člověku fakt běhá mráz po zádech. Poslední velká erupce byla před vć, jak 100 lety. Každým dnem se blíží ta další...
|
Jedna čoudící památeční
|
Večerní romantika...
|
... u Pacifiku
|
Náš první vlastní onsen na pláži :-)
|
Fotografické cvičení: Jak narvat ten oceán do jednoho obrázku s tou čoudící sopkou. Ta atmoška z toho vůůůůbec netryská
|
Japonská večeře v lázních
|
A další památeční foto v lázeňských jukatách
|
Poslední sbohem z Kagošimy
|
Šmíráci v podvodní říši
|
Seznamte se, tohle je fugu
|
Tyhle Sakuradžimy jsme si chtěli koupit do vlaku na cestu po obědě. Zaváhali jsme. Zbyl jen obrázek!
|
Duhle "rámenárnu" nám vybral Jáchulda ma oběd. Menu slibovalo i vegie variantu s pálivou sojovkou
|
Už se to vaří
|
Je to dobrota!
|
A ještě vám poděkujou, když to řádně spapáte.
|
|
